Glukóza vs. fruktóza

Glukóza i fruktóza se řadí mezi jednoduché cukry, na které se v těle štěpí cukry složitější.
Obecně cukry a bílkoviny jsou vstřebávány do krve  přes kapiláry a cévním uzlem se dostávají do jater. Tuky mají cestu trochu složitější, jelikož ty nejdříve putují přes lymfatický systém, až teprve potom se dostávají do krve, a nakonec končí v játrech.

Glukóza je metabolizovaná v játrech, stejně jako všechny složky potravy, nicméně, na rozdíl od fruktózy v játrech nekončí. Glukóza je použita na energetické procesy v těle a co se nespálí putuje do tzv. svalového glykogenu. Svaly každého člověka obsahují úložiště, do kterého se ukládá cukr ve formě svalového glykogenu. Obsah se liší podle velikosti svalů. Jiné zásoby bude mít 50 kilová žena a jiné zase sto kilový sportovec. Obecně se může jednat o obsah kolem 300 g glykogenu. Pokud sníme najednou spoustu cukru a nemáte již místo ve svalovém glykogenu, dojde k přeměně cukru na tuky procesem de novo lipogeneze.
Tento proces není pro tělo úplně energeticky výhodný. Je důležité si uvědomit, že to, z čeho tloustneme, jsou převážně tuky, které jíme současně se sacharidy. Uložit tuk z potravy, je pro tělo jednodušší, než ho složitě vyrábět ze sacharidů. Svalový glykogen má většina lidí téměř neustále naplněný, jelikož jíme mnohokrát za den a hodně sacharidů a nedáváme tělu prostor k využití našich zásob. I v ketóze  (pokud se stravujeme hlavně tuky) se nedostaneme na nulový obsah svalového glykogenu. Tělo je velmi chytré a glykogenem šetří. Podobná pravidla platí i pro obsah cukru v krvi. Nikdy nemůžete mít dlouhodobě nižší hladinu cukru v krvi než je jedna polévková lžíce, ani v ketóze. Obecně člověk přijme průměrně 30 takovýchto lžic denně, potom si umíte představit, jaká je to pro tělo zátěž. Cukry, jako jediná makro živina, nejsou esenciální. To znamená, že je nemusíme přijímat v potravě, i když nějaké potřebujeme pro mozek, nervové buňky a červené tkáně. Tělo si je umí mnoha způsoby vyrobit. Toto neplatí pro aminokyseliny a některé tuky, které musíme přijmout v potravě. Tělo je ale chytré a umí si samozřejmě vyrobit i aminokyseliny, ale ne způsobem, který je pro nás žádoucí a dobrý.
Pokud nebudeme zbytečně jíst cukry a tuky dohromady a nebudeme se sacharidy přejídat, neměli bychom zbytečně ukládat tuk. S příjmem sacharidů je ale bohužel spojeno zvyšování inzulínu a nárůst onemocnění cukrovky, cholesterolu a dalších civilizačních onemocnění. Pokud neustále několikrát denně stimulujeme inzulín, dojde k tomu, že přestane komunikovat s mozkem. U cukrovky prvního typu dochází kvůli přetížení k tomu, že slinivka přestane inzulín produkovat. U cukrovky II. Typu dochází k otupění receptorů v játrech, které inzulín nepřijímají, i když ho máme v těle spoustu. Všechna onemocnění se dají vyléčit nebo minimálně výrazně zmírnit.

Fruktóza je z velké části zpracovávána v játrech a prakticky nejde do svalového glykogenu tak jako glukóza. Existuje i jaterní glykogen, jehož zásoba je podstatně nižší, cca 50 g. Proto když sníme velké množství fruktózy, snadno se přemění na tuky. Pokud takto tělo neustále přehlcujeme fruktózou, dojde k tzv. nealkoholickému ztučnění jater a to je velký problém. Fruktóza primárně téměř nestimuluje inzulín, což vypadá jako dobré východisko pro lidi s cukrovkou. Nicméně, tímto způsobem si snadno způsobíme nealkoholické ztučnění jater. Neustálé přetěžování organizmu fruktózou u zdravých jedinců také končí rezistencí inzulínu, jelikož i fruktóza vstupuje do glukózového cyklu. Ovoce je zdravé, ale nemělo by se konzumovat ve velkém množství. Více problémů mohou způsobit koncentrované sirupy a medy. Takový agáve sirup obsahuje až 95% fruktózy.

Přemýšlejte nad tím, co konzumujete, jestli zbytečně nejíte cukry a tuky dohromady. Nejde jen o to, že z toho přiberete tuk, ale způsobuje to záněty těla a mozku.
Stačí nekombinovat cukry a tuky do různých jídel během dne. Nemusíte se zrovna stravovat pouze nízko-sacharidově, pokud vám to nevyhovuje.