Stres je jeden z největších příčin k epigenetické změně, protože vaše tělo vyvádí z rovnováhy.
Existují tři formy: fyzický stres (trauma), chemický stres (toxiny) a emocionální stres (strach, obavy, být ohromen a tak dále). Každý z těchto stresů má za následek 1400 chemických reakcí a produkuje více než 30 hormonů a neurotransmitérů.
Pokud spustíme tuto kaskádu, vaše mysl ovlivňuje vaše tělo (a opačně) skrze autonomní nervový systém.
Zní to až ironicky, ale v přírodě byl stres vytvořen kvůli adaptabilitě a každý je schopný se vyrovnat s krátkodobým stresem, ten nikomu neublíží.
Nicméně, lidé toto velmi zdokonalili. Pokud se stresujeme věcmi z minulosti a zároveň tím, co očekáváme, jedná se sice o více krátkodobých stresů, ale tyto krátkodobé stresy jsou ve skutečnosti dlouhodobý stres. Potom žijeme vlastně v módu přežití. Energie je po těle mobilizována tak, že buď utečeme, nebo zaútočíme. Potom se tělo nikdy nevrátí do rovnováhy, protože neustále očekáváme nějakou hrozbu a vitální energie je ztracena. Celkově máme méně energie na růst a opravu buněk. Buňky přestanou komunikovat s ostatními, protože teď není čas na to se zlepšovat, ale je čas na to se bránit.
Můžeme si to snadno přirovnat jako žití v zemi, kde jde 98% zdrojů využito na zbrojní průmysl a nic nezbývá pro školy, knihovny, opravy, na jídlo atd…tak, jako tomu bylo za války.
Potom dlouhodobý stres přerůstá v deprese a spoustu fyzických onemocnění, jelikož žádný organismus není stavěn, aby vydržel dlouhodobý stres.
Jakmile setrváváme ve stresovém módu, dojde ke tvorbě negativních emocí, které jsou vysoce návykové (nepřátelství, zlost, agrese, nenávist…). Kdykoliv myslíme na negativní minulost a představujeme si negativní budoucnost, neustále vlastně posilujeme tento začarovaný kruh a bráníme tělu, aby se dostalo z této negativní smyčky zpátky do rovnováhy. Jsme vlastně schopni spustit stres pouhou myšlenkou. Pokud ale stres přivoláme a neumíme se ho zase zbavit, zaděláváme si na nějaký typ onemocnění díky tomu, že vypínáme čím dál více a více genů a potom už to jde jako lavina, až se dostaneme ke svému budoucímu osudu, být nemocní.
Například pokud očekáváme známou budoucnost a zaměříme se na to, tělo se začne fyziologicky měnit, aby se připravilo na danou událost tak, že tělo již v přítomnosti žije budoucí událost. Tak začne podmíněný proces, který aktivuje autonomní nervový systém a tělo pak vytváří stres „automaticky“. Toto je pouze příklad jak spojení tělo-mysl může působit proti nám samotným.
Příkladem může být fakt, že budete podstupovat chemoterapii a víte, že je natolik agresívní, že vám bude opravdu špatně, budete zvracet, přijdete o vlasy a podobně. Už jen díky tomu, že to víte, vlastně připravujete tělo na nechtěnou budoucnost, která díky tomu přijde. Pokud samozřejmě nepůjdete proti tomu a nebudete se tomu zbytečně poddávat.
Dále bylo prokázáno, že pokud prožíváte pozitivní emoce, dochází k lepšímu hojení ran a zranění, a samozřejmě to platí i naopak.
Vše se děje v perfektní symetrii jednotlivých kroků placebo efektu. Výsledkem je tedy to, že pouhá myšlenka možného zážitku (zkušenosti) s někým, s něčím, v určitý čas a místě, navodí emocionální stav mysli. Pokud očekáváme budoucnost založenou na zkušenostech z minulosti, potom samotné očekávání události, pokud do toho zapojíme ještě emoce, může změnit fyziologii těla. A pokud se neustále stejně chováme a máme stejné zkušenosti, naše vědomé vnímání se stává podvědomé.
Ve skutečnosti 5% je vědomá mysl a 95% je podvědomí. Jinými slovy 95% je váš autopilot. Ve skutečnosti vaše tělo ví lépe, než vaše mysl, jak věci dělat.
Určitě to znáte. Ráno vstanete, jdete do koupelny, potom si jdete vařit kávu. V práci čtete nepříjemné emaily, tedy už dopředu automaticky se spouštějí hormony a emoce v mozku.
Pokud „vědomě“ nezakročíte, budete žít stejný život a nikdy nebudete schopni udělat změnu, protože váš autopilot vám to neumožní. Budete roky a desetiletí, dělat věci pořád stejně.
Pokud neustále žijeme v přežívacím módu, zaměřujeme se vlastně neustále pouze na 3 věci. Na naše fyzické tělo (jsem v pořádku?), na naše okolí (kde budu v bezpečí?) a na čas (jak dlouho tu bude hrozba, která mě ohrožuje). Pokud se neustále zaměřujeme na tyto 3 věci, jsme méně spirituální, méně uvědomělí, protože nás to trénuje, zaměřovat se pouze na své tělo a materiální věci a problémy v externím světě. Stále se zaměřujeme na čas, vycházíme z negativní minulosti, která nás bude provázet v budoucnosti. Díky stresu se stáváme více posedlí, patologicky jednající a neurotičtí. Nakonec jsme kompletně separováni od nových možností a nejsme schopni nic v životě změnit.
Stress is one of the biggest infuencer that brings to epigenetic change, because your body is not in balance any more. More about epigenetics you can find in my last article (Epigenetika, základní informace/Epigenetics, basic information).
There exists three types of stress: physical stress (trauma), chemical stress (toxins) and emotional stress ( fear, misgivings). All these stresses result in 1400 chemical reactions and produce more than 30 hormones and neurotransmitters.
If we trigger off this cascade, your mind influences your body and vice versa via autonomic nervous system and you live ultimate body-mind reaction.
Ironically, in nature, there is stress, so that we are able to adapt. Everybody has the ability to cope with short-term stress.
Nevertheless, people bring it to perfection. If we stress out by things from last times and at the same time by things that will be in the future, there is a list of more short-term stresses which are in reality long-term stress. It is survival mode. Energy is mobilized in body in two ways, we run or we fight. There is no balance anymore in our body, because we still expect some threat and vital energy is lost. On the whole, we have less energy for growth and repairing of the cells. Cells cease to communicate with each other, because now, there is not time to enhance something, there is time to defence.
We can easily compare to living in this world, where 98% of resources are used for defence and there are no resources for food, enhancing of schools and so on.
Long-term stress overgrows to depression and a lot of physical illnesses, because no organism can handle to withstand long-term stress.
If we live in survival stress mode, negative emotions are created and these emotions are highly addictive. (hostility, anger, agresion, hatred. Whenever we think about negative past and imagine negative future, we still strengthen this negative cycle and we prevent body from being in harmony and balance. We are able to activate stress only via idea. If we bring ourself to stress situation and we are not able to dismiss it, we shut off more and more genes and it is finally like avalanche and illness is created.
If we await known future and we focus on it, body starts to change physiologically to prepare itself for the event, so that body lives this event. At this moment, but it will be in the future. Conditional process is created and it activates autonomic nervous system and then the body creates stress automatically. This is only the case where bound body-mind can react againts us.
As example we can mention chemotherapy. If we know that it is very agressive, we will feel very bad, we will vomit, we will loose hair, then there is a strong chance that we prepare our body for unwanted future.
It has been prooven that if we live positive emotions, everything heal much more better.
Everything happens in perfect symmetry of placebo effect. As a result, there is the fact that only idea of some experiences with somebody, with something, in exact time and place, induce exact emocional state of mind. If we awaiting future that is based on experiences from the past, than awaiting of event itself, leads to change of physiology of the body. If we use emotions too, it is definitive. If we behave the same way and have still the same experiences, our conscious is the same and our conscious perception becomes unconscious. In reality 5% is conscious mind and 95% is unconscious mind. In other words, it is autopilot, because your body knows better than your mind, how to do things.
You know it probably. You wake up in the morning, then you go to the bathroom, then you make a cup of coffee. At exact time, you read emails, so that your body knows before, how you will feel and starts to produce hormones and emotions. If you do not consciously interfere, you will live the same life and you will not be able to make some change in your life, because you live on autopilot. You will live years, decades, still the same!
If we live in survival mode all the time. We really focus on three things only:
Our physical bodies (Am I okay?), the environment (Where is it safe?), and time (How long will this threat be hanging over me?). Constantly focusing on these 3 things make us less spiritual, less aware, less mindfull, because we focus only on our bodies, material things and problems from external world. We focus on time still, we come out from negative past to create negative future. Thanks to stress we become more obsessed and neurotic. At the end, we are separate from new possibilities and we are not able to make changes in our lives.